Lukostřelba

Od obživy ke sportu

Luk a šípy patřily, a v některých oblastech světa dosud patří, k nejdůležitějším prostředkům k získání obživy, nových teritorií i k obraně. Pro většinu lučištníků však dnes znamená krásný sport s nádechem tisícileté tradice.

Podle archeologických nálezů datují historikové počátky vývoje lukostřelby do starší doby kamenné. Stáří luku a šípu se odhaduje přibližně na 50 000 let. V době bronzové a železné už mnohé luky a šípy představovaly mistrovská díla. Na našem území byly nalezeny nejstarší kamenné hroty šípů a pískovcové brousky k jejich výrobě v moravské lokalitě Smolín a pocházejí z 8. tisíciletí před naším letopočtem.

Z klukovské zábavy ke koníčku

Vystřelit si z luku na zahradě nebo na táboře zkusí snad každý kluk i mnohá dívka. Většina z nich z „indiánského“ období vyroste, přesto existuje spousta možností, jak se lukostřelbě věnovat jako koníčku, ale i jako sportu.

Tradiční lukostřelba se orientuje na používání luků, které se materiálem i tvarem podobají těm původním. Zájemce najdeme často ve skupinách, které zajímá historie, podobně jako nadšence pro historický šerm. I lukostřelci pořádají bitvy, dbají na dobové oblečení i výstroj a šípy jejich luků jsou důsledně upravené tak, aby nezpůsobily zranění (místo hrotů jsou korkové špuntíky, často ještě změkčené obalením). Z Japonska se rozšířila zenová a Kjúdó lukostřelba, která je jakousi meditací v pohybu. V zahraničí (např. USA, JAR, Rusko) lze pořádat i lukostřelecké hony, střílet po zvířeti z koně či lovit lukem ryby. Všechny typy takové lukostřelby jsou ale u nás nelegální.

Sportovní lukostřelba

I v oblasti sportovní lukostřelby najdeme několik možností. Luky sportovní či kladkové jsou vybaveny mířidly a řadou dalších technických pomůcek, šípy s terčovými hroty jsou nejčastěji z duralu či plastu. Nejznámější a zároveň olympijskou disciplínou je terčová sportovní střelba.

Jinou disciplínou je terénní lukostřelba, při níž jsou na úseku několika kilometrů různě v terénu rozmístěny terče, do nichž se závodník musí postupně trefit.

Zajímavější variantou téhož je 3D lukostřelba, která místo terčů používá trojrozměrné figuríny zvířat. Často se přitom využívá specifik přírodního prostředí – někdy jsou nad střelcem, jindy pod jeho úrovní. Není předem známo, jak je 3D cíl daleko – střelec musí víc pracovat s odhadem vzdálenosti. V této disciplíně probíhá v Česku seriál soutěží a nejúspěšnější střelci se kvalifikují na světová mistrovství.

K dalším lukostřeleckým variacím patří střelba ne na cíl, ale do dálky, lukostřelecký biatlon, případně jedna z nejstarších lukostřeleckých disciplín, která je i u nás známá pod anglickým označením „clout“ – terčem je barevná trojúhelníková vlajka, na niž se střílí z poměrně velkých vzdáleností, až 150 m- Podle odborníků vlajková lukostřelba imituje válečnou obloukovou střelbu na vzdáleného soupeře.

Kam s lukem?

Lukostřelba nabízí pobyt v přírodě v kombinaci s koncentrací. Naučí vás „vypnout hlavu“ a soustředit se jen na cíl před sebou. Kromě dobré mušky vyžaduje i silné ruce. V případě střílení v terénu slibuje i dostatek pohybu, podobně jako na golfovém hřišti. Nevýhodou je poněkud jednostranné pohybové zaměření, které je dobré kompenzovat, například plaváním. Nejbližší Lukostřelecký klub je ve Vsetíně https://www.skpvsetin.estranky.cz/ a na Modré u Uherského Hradiště.