Malá Scéna

MALÁ SCÉNA ZLÍN

„Začali jsme se nazývat Malá scéna, protože v malém sále hráli malí herci,“ objasnil Antonín Navrátil v knize o 40 letech Malé scény.

Zlín není vážně mrtvý, jak se mnoho lidí domnívá. Pulsuje životem a jeho srdce hlasitě tluče. To se dá nejlépe pozorovat na jevištích divadel. Koho nezaujaly inscenace Městského divadla a chtěl by spatřit něco nekonvenčního, provokativního, novátorského, pak je pro něj Malá scéna pravé místo. Je nesmírná škoda, že mnoho lidí neví, že toto malé divadlo svou rozlohou, ale velké svým duchem má svůj vlastní ansábl velice charakterních herců.

Počátky tohoto souboru sahají až do roku 1969. Tenkrát nastudovali herci (což byly děti od pěti let až do dospělosti spolu s herci z velkého divadla) devět her, spíše pohádkových, které se dočkaly celkem 82 repríz. Nesmíme opomenout zmínit režiséra, jehož příchodem se dalo vše do pohybu – Antonína Navrátila, dále s divadlem také spolupracovali – Mario Hanáček, Karel Semerád a Ivan Páník. Toto malé divadlo si prožilo ne vždy lehké chvíle – hlavně z důvodů finančních.

Hlavní pedagožkou od počátků byla Anežka Navrátilová. Na jaře roku 1997 se rozhodla divadlo ze zdravotních důvodů opustit a předala své žáky zčásti Zdeňku Handlovi a Petrovi Nýdrlemu, který uvedl na divadelní prkna svou první hru – S vyloučením veřejnosti – již ve dvaceti letech. Hra vnesla do dramaturgie zcela nový směr. Vystupovaly v ní pouze čtyři postavy a diváci seděli přímo na hledišti a to ze tří stran.

Poté přišly hry jako Tři v tom, Médea, Havran z kamene, Elektro, má lásko, Neználek na měsíci, Jak se vám líbí, Poslední ze žhavých milenců, Obraz Doriana Graye… a Malá scéna si odnášela ocenění.

Od roku 2004 se Malá scéna stává samostatnou organizací, založením občanského sdružení vzniká divadlo Malá scéna Zlín. Vznikají zde inscenace odvážné jak způsobem výpravy, tak zpracováním, čímž si získalo i mnoho příznivců.Do tohoto divadla se chodí s očekáváním, že se bude hrát něco, co tu ještě opravdu nebylo. Něco zajímavého, jímavého, někdy i nepochopitelného.

Tak přijďte, zabořte se do sedadla a vychutnejte si tuto třešničku na dortu!

Umělecký šéf divadla Malé scény Zlín -Petr Nýdrle- se nepopiratelně zapsal do jeho historie. Divadlu se věnuje už od mládí ve dne i v noci.

1. V poslední době se Malá scéna dostala do podvědomí diváků a její návštěvnost stoupá. Čemu byste to připisoval?

Doufám, že systematičnosti práce na zviditelnění divadla, také doufám, že díky zajímavé dramaturgii a také tomu, že si lidé začínají mezi sebou sdělovat, že hrajeme věci, které stojí za to vidět. To je ve Zlíně asi ta nejlepší reklama.

2. Která hra patří k divácky nejúspěšnějším a proč?

Podle našich statistik je to Horká linka s 35 reprízami. Ale pozadu nejsou ani inscenace Mezi nebem a ženou či Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka. A proč Horká linka? Nevím, snad jsme se trefili do vkusu diváka, dali mu „chléb a hry“ ať se baví a on se baví. Ale zrovna tahle komedie není tak úplně můj šálek čaje, i když jsem ji režíroval. Já osobně jsem pyšný na Nebezpečné vztahy, Lidské ostatky, SIC! Či Mezi nebem a ženou.

3. Co nabízí jedinečného vaše divadlo?

Kontaktnost. Tvůrčí proces. Kvalitní dramaturgii, která se snaží být jiná než na ostatních zlínských scénách. Osobnosti. Názor. Hravost. Experimenty.

4. Jaké chystáte novinky, na které se můžeme těšit?

Spalovače mrtvol, jako kabaret. Komedii Výročí a commedii del´arte Tři v tom.

5. Ve vašich řadách hraje hodně mladých lidí a i bývalých žáků ZUŠ. Myslíte si, že je to jeden z důvodů, proč si Malou scénu oblíbilo tolik studentů?

To nevím. Moc studentů k nám zatím nezabloudilo. Ti si k nám cestu pozvolna hledají. To, že u nás hrají mladí herci je logické, neboť jsme takové „generační divadlo“, nejstarší z nás mají kolem 35 let. Bereme většinou studenty konzervatoří, uměleckých VOŠ, JAMU. Hostují u nás herci Městského divadla ve Zlíně. Ale nemáme stálý soubor. Jako soukromé profesionální divadlo si jej nemůžeme dovolit. Herce si najímáme co do inscenací, i když stálý okruh lidí máme.

6. Hrajete ale také i mnoho her pro malé děti. Jsou dobrými diváky?

Nejkrásnějšími, nejnáročnějšími a nejupřímnějšími. Dokáží spontánně reagovat na cokoliv. Když se jim to nelíbí, dají to znát, když líbí, tak také. Ještě jim ty emoce nesebralo školství ani společnost, ještě se nebojí dávat je najevo a komunikovat. A my pro děti hrajeme rádi a oni rádi chodí. Svědčí o tom už jen to, že třeba Pipi dlouhá punčocha má za sebou 95 repríz, Pejsek a kočička přes 70 atd.

7. Hry Malé scény a jejich ztvárnění jsou velmi nekonvenční např. záměna jeviště a hlediště v Nebezpečných vztazích, nebo zapojování diváků do děje v Rozpacích. Čím to je? Ostatní nemají tak dobré nápady, či nejsou tak odvážní?

Nevím, jestli je to o nápadech či odvaze. Malá scéna je obklopena talentovanými, houževnatými herci a tvůrci, kteří strach nemají a hlavně chtějí tvořit, nebojí se riskovat. To je myslím v umění důležité. Zajímavé věci nikdy nevznikají v průměrnosti. Jsem vděčný, že si k nám našli cestu režiséři jako Dodo Gombár, Konrád Popel, Rado Mesarč či dcera pana Pitínského Anička Petrželková. Jsou to citlivý, talentovaní tvůrci, kteří mají velkou představivost a nezajímá je konvence, nebojí se provokovat, sdělovat názor, a to je pro mě podstatné a důležité.

8. Vy jste také, kromě herce a uměleckého šéfa, režisér. Máte nějakou vysněnou hru, kterou chcete v budoucnu přenést na prkna divadla?

Já už o divadle příliš nesním. A už vůbec ne o režii nějaké inscenace. Režii jsem se věnoval proto, že jsem nechtěl nebo nemohl hrát, nebo, že jsem měl obrovské pnutí něco říci. Teď tomu už tak není. I když možná, ještě by mě někdy zajímalo potkat se se hrou O. Muchinové „Táňa, Táňa“ nebo „Caligula“ od Camuse. Ale stejně by mě více tyto hry zajímaly herecky než že bych si je chtěl zrežírovat.

Pokud se chcete dozvědět více o hrách a programu divadla navštivte jeho stránky: www.malascenazlin.cz

Zdroj: 40 let Malé scény